Jak jste mnozí jistě zaznamenali z mých příspěvků na Instagramu, už asi víte, že jsem z Canonu po letech přesedlal na Sony. Nebyla to jednoduchá ani krátká cesta ale postupně jsem techniku značky Canon nahradil značkou Sony. A v této recenzi bych se s vámi chtěl podělit o své zkušenosti s fotoaparáty Sony A7 III.

Tato recenze není o zkoumání pixelů a prohlížení metrových zvětšenin pod lupou. Tato recenze je diskuzí o přednostech systému z pohledu člověka, který miluje fotografovní, váží si své techniky, za techniku utrácí každý rok až příliš mnoho peněz ale zároveň stojí nohama pevně na zemi a řeší hlavně obsah fotky.

Pokud byste chtěli vidět některé novější fotografie pořízené na Sony A7III, tak vás hned na začátku odkážu na můj blog, konkrétně do svatební fotogalerie.

Jaká byla moje cesta k Sony a proč jsem k ní přešel?

Na fotoaparáty značky Canon jsem fotil asi 15 let. Canon EOS 5D byla moje první FF digitální zrcadlovka a s tímto fotoaparátem jsem udělal jedny z mých nejlepších fotek. Měl jsem i těla 30D a 40D se kterými jsem projel půl světa a nafotil jsem s nimi nespočet reportáží. Svou první cenu na Czech Press Photo jsem získal za snímky z Palestiny, z checkpointu v Betlémě a tyto fotky jsem pořídil právě na Canon EOS 30D.

Canon pro mě byl tedy srdcovka. Moje poslední těla byla Canon EOS 5D IV. Během let jsem ale začal také natáčet videa a 5D IV mi přestala stačit. Pořídil jsem si tedy ještě fotoaparáty Fujifilm a Panasonic. Ale vadilo mi, že musím měnit objektivy a živit několik systémů. Začal jsem se tedy poohlížet po bezzrcadlovce.

Na jednu svatbu jsem si půjčil Sony A7 III a objektiv Sony FE 50/1.4. A tehdy se mi usadil v hlavě brouk, který mi nedal spát. Ze svatby jsem si běžně vozil kolem 3000 fotek ale ostrých bylo tak 70%. Canon se prostě za horšího světla občas nechytal. Se Sony bylo ostrých 100% fotek. Nechápal jsem to. Navíc váha toho těla a objektivů byla až prapodivně nízká.

Samozřejmě jsem pokukoval i po bezrrcadlovkách Canon R ale u těch mě odrazovala váha a velikost objektivů. Navíc ani nabídka objektivů není ani v tuto chvíli nijak velká – pokud tedy chci objektivy světelnosti 1.4. Takže nebylo zbytí, musel jsem si pořídit Sony.

Nebyl to rychlý přechod. Nejprve jsem si pořídil jedno tělo Sony A7III a fotil jsem s ní současně s Canonem. Takhle jsem fungoval cca rok a postupně jsem ladil barvy a proces. Učil jsem se ovládat fotoaparát a pracovat s ním. Až jsem si byl naprosto jistý, že Sony mám zmáknutou, tak jsem prodal téměř celou výbavu Canon.

A jen tak pro zajímavost. Těla Canon 5D IV, která jsem před 3 roky kupoval za 85 tis. Kč jsem prodával s těží za 36 tis. Kč. Poslední tělo jsem prodával se slzou v oku člověku, který očividně nevěděl, co kupuje. Seděli jsme v restauraci a on si 2 hodiny prohlížel fotoaparát a hledal jakýkoliv škrábanec, ptal se mě na úplné ptákoviny mně bylo fakt do breku. Ale to je život.

První dojmy

Sony je malá, trendy, má drahé objektivy a zamilujete se do ní po prvním vyzkoušení. Vedle velmi, velmi dobrých věcí jsou tu i “mouchy”, ale opravdu se není čeho bát. Používám Sony A7III na většinu svateb a v této recenzi se s vámi podělím právě o zkušenosti z focení svateb.

Ve své podstatě tento systém dělá věci jednoduše a dobře. K získání ostrých a přesně zaostřených snímků není třeba vynaložit prakticky žádné úsilí, zejména pokud jsou vaším fotografickým objektem lidé. Tlačítka si můžete přizpůsobit tak, aby přepínání režimů nebo funkcí bylo pohodlně hezy po ruce, a nemusíte procházet složitým labyrintem menu Sony (po roce používání už nemůžu říct, že by mi to tolik vadilo).

V závislosti na vašich objektivech může být systém tak lehký, jak jen to je možné. Šetří vaše záda, nohy, kolena atd.

Sony A7III umožňuje fotit na 2 SD karty, takže nemusíte během svatby nic zálohovat. Super je, že jsou to dva stejné sloty – takže nemusíte mít X různých karet, jako u Canonu, kde jsem měl CF a SD karty. Přiznám se, že s SD kartami mám ale pořád tak trochu probém – stále mi připadají jako taková křehká trsátka.

Takže pokud bych to měl shrnout, tak je snadné nafotit ostré snímky a když se druhý den probudíte, nebudete mít pocit, že jste uběhli maraton a klidně si můžete dát výšlap na hory.

Jak fotím?

Po většinu dne fotografuji v poloautomatickém režimu s prioritou clony. Fotím na tichnou závěrku, což vysvětlím níže.

Používám prioritu clony s AUTO-ISO nastaveným na minimální ISO 100 a maximání na ISO 6400. Nejdelší rychlost závěrky je nastavena na 1/125. To je čas, který se dá z ruky v pohodě udržet a fotky jsou přitom stále ostré. Kdo si nevěří, tak může nastavit kratší čas, třeba 1/250. Pokud potřebujete něco zmrazit, tak musíte samozřejmě zkrátit čas ale i to jde změnit dvěma kliky v nastavení fotoaparátu.

Fotím do RAWu, takže si mohu dovolit fotit na AWB. Případné úpravy potom provedu vždy při vyvolávání RAWu.

Elektronický hledáček

S elektronickým hledáčkem máte také jistotu, že vidíte, jaká je přesně vaše expozice. Prostě hned vidíte, jak bude výsledná fotka vypadat. Víte, jestli bude přeexponovaná anebo naopak podexpovaná. A pokud fotíte na elektronickou závěrku, tak vás může blikající zebra varovat před případnými pruhy na fotkách.

Uložené nastavení

Všechna svá standardní nastavení (priorita clony, AUTO-ISO, SS, AWB atd.) mám uložena v paměťové pozici jedna, takže ať se stane cokoli, například dramatická změna světla, přechod na jiné místo atd., mohu velmi rychle přepnout na tato nastavení a pořídit tak snímek se svým klasickým nastavením.

Ostření

Zaostřovací režim mám nejčastěji na AF-S ale občas využívám také AF-C (automatické kontinuální zaostřování) a zaostřovací oblast, kterou obvykle používám, je Flexible Spot: Střední. Široká oblast ostření je ideální, pokud fotografujete pouze jeden objekt, EyeAF ho najde dokonale.

Pokud je v záběru více osob, pak si pravděpodobně budete chtít vybrat, na koho chcete zaostřit, Flexible Spot vám to umožní. Stačí umístit zaostřovací bod na tvář osoby, kterou chcete zaostřit, a EyeAF ji vyhledá. Existují možnosti uložení tváří pro prioritu, takže pro svatbu můžete uložit tváře párů, ale já to nepoužívám.

Ostření u Sony A7 III je naprosto boží. Byl jsem z něj nadšený. Pamatuji si, jak jsem měl poprvé Sony A7 III půjčenou na svatbě a fotil jsem první tanec ve stodole. Lidé stáli v kruhu kolem novomanželů a Sony A7 III si stále držela oči nevěsty. Řekl jsem si tehdy “tyvole, to není možný” a zkusil jsem fotit chvilku na 5D IV s Canon 35/1.4 II L. Ten se ani nechytal, světlo bylo prostě mizerné. Když jsem zase nahodil Sony, tak ta se chytla hned a zase si držela ostré oči nevěsty. Nevím, jak se to tvůrcům Sony povedlo ale smekám.

A jak se mi fotí na svatbě?

Níže vám ve zkratce popíšu, jak fotím průběh svatby a jak se Sony chová, jak se s ní fotí a pracuje. Nebudu zacházet příliš do detailů, protože každý svatební fotograf fotí jinak ale zkusím spíš nakousnout to, jak se chová technika.

Ráno v den svatby

Šaty, líčení, česání, oblek, boty, šperky, parfém a tak dále. Systém Sony jejich fotografování nijak zvlášť neusnadní. Tady asi není co pokazit, tedy pokud nefotíte někde za svitu svíček ve 4 hodiny ráno – což jsem už taky zažil.

Jediné varování, které bych vám chtěl dát, je následující. Dávejte si bacha na EyeAF, když se snažíte udělat fotku detailu, třeba nanášení rtěnky a v záběru máte oči. Pokud máte v režimu automatického zaostřování zapnutou prioritu obličeje/očí, fotoaparát se podívá na záběr a vybere oko jako bod zaostření, jakmile stisknete tlačítko AF-ON. Takže i bez stisknutí konkrétního tlačítka EyeAF bude hledat oko. Pro drtivou většinu fotek to není problém, ale zrovna u toho líčení jsem se s tím chvilku pral. Rychle na to ale přijdete a zvyknete si na to, že to máte před focením prostě vypnout a nebo zaostříte manuálně.

Svatební přípravy

Jak už jsem nakousl na začátku, fotím s tichou závěrkou – tedy elektronickou. Pokud fotíte na mechanickou závěrku, tak přepnutí do tichého režimu vám často umožní zachytit ty neopakovatelné okamžiky, které byste jinak ovlivnili rušivým cvakáním. Všichni jsme se určitě na svatbách setkali s lidmi, kteří byli zaskočení, když slyšeli cvakání závěrky. Tichý režim vám poskytne několik sekund neviditelnosti navíc. Já se vždycky cítím jako takový neviditelný ninja, když jsou lidé překvapení, a říkají:”Ale dyť to vám necvaká, fotíte vůbec?”

Ještě jedno upozornění. Když vejdete do místnosti, zapněte tichý režim a pořiďte několik zkušebních snímků. Zkontrolujte na displeji, jestli nemáte přes fotky pruhy. Pokud je tam silné umělé osvětlení, je slušná šance, že budete muset nastavit rychlost závěrky na delší čas. Vyzkoušejte různé časy a když to nepomůže, tak budete muset fotit na mechanickou závěrku.

V jiných situacích, například při first-looku, který se v Česku častěji odehrává mezi rodiči a novomanželi než mezi ženichem a nevěstou, fotím právě s EyeAF, který odvádí skvělou práci. Okamžité a doslova bleskové zaostření je prostě boží. Stačí jen komponovat a tvářit se co nejmíň nápadně. Dřív jsem záviděl kameramanům, jak jsou nenápadní, teď už mi tak nenápadní nepřijdou. Já jsem prostě s těmito foťáky neviditelný a neslyšitelný.

Obřad

Tady se systém Sony díky tichému režimu a funkci EyeAF opravdu vyplatí. Když jsem fotografoval s Canonem 5D, tak i režim tiché závěrky byl ve výsledku pěkný kombajn. Stávalo se mi, že jsem se styděl pořídit snímek, když jsem stál blízko plačících rodičů kvůli omezenému prostoru nebo když jsem se snažil pořídit záběr nasazování prstenu za zády faráře.

Tento systém je opravdu 100% tichý. Při pokusu o chůzi po podlaze kostela vydáte více hluku než při focení s fotoaparátem Sony A7 III. Úžasné ostření a tichý režim, to je prostě sen. Troufám si tvrdit, že v budoucnu takhle budou fungovat všechny fotoaparáty. Sony nasadilo laťku hodně vysoko. Ještě kdyby se vyřešil problém s pruhy při umělém osvětlení a budu chrochtat blahem – ano, vím, že Sony A9 to už nějak řeší ale zatím jsem neměl možnost ji vyzkoušet.

Špalír od obřadu

Špalír je jedním z “povinných” záběrů na našem seznamu, že? Šťastný pár odcházející od oltáře, tleskající hosté, konfety ve vzduchu a družičky vyhazující okvětní plátky. Potřebujete alespoň jednu pěknou fotografii páru, který po skončení obřadu odchází uličkou, kterou tvoří veselí svatebčané.

Moje obvyklá metoda dřív byla postavit se někam doprostřed špalíru a pomocí automatického kontinuálního ostření zaostřit na jeden z obličejů páru a pak pořídit několik snímků. Pak jsem znovu zaostřil a zopakoval to, abych se ujistil, že je zaostření stále správné, když se vydali novomanželé směrem ke mně.

Pravděpodobně existují fotografové, kteří tento druhý (třetí, čtvrtý) pokus o zaostření nedělají, ale u mě to fungovalo. U Canonu to bylo nezbytností. Nyní dělám téměř totéž, ale nikdy znovu nezaostřuji, dokud nepřehmátnu po druhém těle se širokáčem. EyeAF (nebo face detect, pokud jsou dostatečně daleko) funguje tak dobře, že mu věřím opravdu na 100%.

Focení špalíru se pro mě od doby, kdy jsem přešel na systém Sony, neskutečně změnilo a všechno je mnohem jednodušší. Dřív jsem fotil při f/4 a bál se problémů s vyrovnávací pamětí a modlil se, abych měl aspoň pár fotek ostrých, zatímco jsem couval před párem pozpátku a celou dobu doufal, že nějaký strýček nevstoupil do prostoru za mnou. A takových hodných strýčků se najde na každé svatbě dost, to mi věřte.

Takže teď fotím tak, že si stoupnu doprostřed špalíru a vyberu si obličej, na který zaostřím. Pak udělám pár snímků přicházejícího páru a když se pár přiblíží blíž ke mně, tak si přehodím druhé tělo s širokáčem. Jo a dost často fotím na f/1,6 na objektivu 50 mm. To jsem dřív s Canonem fakt nemohl.

Na první svatbě s A7III jsem fotil jako dřív s Canonem. Takže jsem nastřílel asi 70 fotek. A světe div se, všechny byly ostré. Každá jedna. Jak je to vůbec možné? A přátelé, aby to bylo ještě víc neuvěřitelné, tak musím napsat, že jsem fotil a fotím s objektivem Canon EF 50/1.4 přes redukci MC-11. O tom ale víc někdy jindy.

Portréty a skupinky

Opět vám systém Sony A7 III vše jen usnadňuje. Chcete být kreativní a umístit fotografovaný objekt do rohu záběru? Není problém, protože ostřící body sahají až tam. Chcete fotografovat s clonou f/1.4? Není problém, protože systém EyeAF zaměří oko a zůstane tam tak dlouho, jak budete chtít.

Další příjemná věc, kterou můžete udělat, je držet fotoaparát v úrovni země a mít možnost snadno komponovat díky výklopnému displeji. Dřív jsem byl docela proti výkopným displejům, protože mi to připadalo zbytečné a jako další věc, která se může rozbít. Ale hodně rychle jsem si na něj zvykl. Už žádné válení se v blátě!

Dynamický rozsah je vynikající a je zde solidní schopnost obnovit detaily ze světel a/nebo stínů. Párkrát jsem se bál, že jsem fotku přeexponoval a ztratil detaily v šatech nevěsty ale dynamický rozsah Sonky je úžasný. Kresbu jsem v LR hezky vytáhl zpátky.

Myslím si, že systém Sony je pro skupinové snímky a portréty velkým skokem kupředu. Opravdu mě baví fotit slušně velké skupiny (pokud možno v jedné řadě) při cloně kolem f/1.6 – f/2. Portrétované krásně odpíchnete od pozadí.

Proslov

Oběd a s ním spojený proslov tatínka nebo svědků se zdá být jednoduchou fotografickou záležitostí. Ale vězte, že ne vždy tomu tak je. Většinou sedí novomanželé s rodiči v čele slavnostní tabule a hned za nimi bývá okno. Takže fotíte proti slunci. A když při proslovu tatínek nebo svědek stojí, tak se z toho stává fotografický oříšek. A pokud ještě venku svítí sluníčko, tak je to skutečně tvrdý oříšek.

Kde by Canon měl problém zaostřit a objektiv by jezdil sem a tam, tam se Sony opět skvěle chytne a mně zase nezbývá, než smeknout. Navíc onen již chvalořečený dynamický rozsah oceníte i zde.

Tanec

První tanec bývá velmi často pozdě večer a při hodně špatných světelných podmínkách. I zde Sony nemá problém zaostřit. Musím se ale podělit o svou zkušenost přeci jen trochu podrobněji. Většinou fotím první tanec uvnitř kruhu ale občas jdu i ven a snažím se udělat i zajímavější záběry z venku. Překvapilo mě, že jsem stál vně kruhu, měl jsem zaostřený obličej nevěsty a jak lidé v kruhu procházeli dokola, tak mi procházeli před objektivem a přesto si fotoaparát podržel obličej zaostřený. Prostě úlet.

Párty

S bleskem fotím na svatbách minimálně. Za prvné nechci zabít atmosféru svatby, za druhé nechci kazit práci kameramanům a za třetí se mi doblejskávané fotky prostě nelíbí. Rád pracuji s přirozeným světlem. Ovšem na večerní párty si s bleskem rád zafotím.

Fotím v manuálním režimu, SS asi 1/15, ISO ~ 400 a clona ~ f/11 nebo vyšší. Blesk mívám nastaven na 1/16 výkonu. To jsou samozřejmě jen výchozí hodnoty a vždy je upravuji podle aktuální potřeby. EVF tady moc použít nejde ale já si udělám vždy několik nástřelů a podle nich upravím nastavení. Zaostřuji manuálně na hyperfokální vzdálenost. Díky tomu mohu fotit opravdu hodně pohotově a nic mi neuteče. Cílem je získat pěkné, barevné fotky plné energie a radosti hostů.

Noční focení

Věděl jsem, že Sony si s nedostatkem světla umí dobře poradit. Jsou toho všude plné recenze a byla to také jedna z věcí, co mě na Sony nalákala. Nejen, že výstup na vyšší ISO je skvělý ale hlavně ta práce s AF je prostě neskutečně pohodová. Sony se chytá snad za jakéhokoliv zbytkového světla. Stačí, aby byla scéna jen minimálně kontrastní a foťák hned zaostří.

Focení prskavkového špalíru je tak o poznání jednodušší. Když tedy nepočítám ty propálené košile, kterých stále přibývá. Ale co, to k tomu patří. A opět musím zmínit, že i noční prskavkový špalír fotím nejčastěji na Canon EF 50/1.4 s redukcí MC-11. Musím o té kombinaci sepsat článek, teda pokud bude zájem – klidně napište do komentářů.

A teď ty zápory systému Sony

Aby to nebyla jen chvála, tak samozřejmě musím zmínit i nějaké ty zápory a chyby fotoaparátů Sony A7III.

Závěrka

Závěrka mi na prvním těle odešla asi po půl roce. Netuším, kolik měl fotoaparát nafoceno ale nebude to moc snímků. Když zagooglíte, tak zjistíte, že je to velmi častá závada fotoaparátů Sony. Zástupci značky tvrdí, že je to tím, že se fotoaparátů prodává extrémní množství a tak se o té chybě víc mluví. Ale to je bullshit. Jsem v kontaktu s 11 zahraničními svatebními fotografy, máme společnou skupinu na FB, fotíme na Sony a 7 z nich se závěrka podělala. To je prostě fakt. Naštěstí není oprava nijak drahá, vyjde do 5 tis. Kč ale bylo by fér, kdyby to Sony nějak řešila.

Já od té doby na obou tělech závěrku šetřím a fotím na elektronickou závěrku. Jen pokud fotím s bleskem nebo pod umělým osvětlením, tak přepínám na mechanickou závěrku.

Barvy pleťovky

Canon má naprosto dokonalou pleťovku. Má vlastně naprosto dokonalé celé spektrum podání barev. Takže přechod na Sony mě v tomto směru hodně zabolel. Pleťovka ze Sony je velký špatný a stále s jejími úpravami bojuju. Koupil jsem si profil do LR, který mi ale hodně pomohl a musím říct, že jsem se snad už díky tomu přiblížil k vysněnému cíli – pleťovce jako z 5D.

Nastavení fotoaparátu

Na nastavení fotoaparátu prakticky nesahám. Měním jen clonu. Foťák si ale během dne nastavení mění občas sám. Jak mi visí na rameni, tak se zřejmě občas samo zmáčkne nějaké tlačítko na zadní straně a změní se třeba nastavení ISO, ostření apod. Dotykovou obrazovku mám přitom zamčenou. Pěkně mě to vytáčí ale už jsem se naučil průběžně nastavení kontrolovat.

Objektivy

Musím říct, že mě hodně nalákala bohatá nabídka objektivů. Mnul jsem si ruce, jak si za pár kaček pořídím objektivy Sigma, Tamron nebo Samyang. Když jsem si ale pořídil pár levnějších objektivů, tak jsem velmi rychle zjistil, že ve skutečnosti neušetřím. Třeba Samyang má naprosto nepoužitelný AF. Takže stejně skončíte u drahých Sony objektivů.

Zapnutí fotoaparátu a prodleva

Poslední výtka a už toho nechám. Poslední ale pro mě asi nejzásadnější. Když foťák vypnete a pak zapnete, tak se spouští několik sekund. Fakt několik sekund. To je doba, kdy vám může utéct první polibek, úsměv na tváři dědečka, padající dort nebo UFO prolétávající nad obřadem. Ten start je prostě zlo a musíte si hlídat, abyste měli fotoaparát stále připravený k akci.

Závěr

Sony jsem propadl, jak jste asi pochopili. Nejsem ale žádný fanatický bojovník za nějakou značku. Pokud Canon nabídne víc světelných objektivů menších rozměrů a váhy, tak k němu asi zase půjdu zpátky, protože ty barvy má prostě lepší. Zatím budu ale věrný značce Sony a asi u ní nějaký ten rok zůstanu.

Mám rád systém Sony, mám rád skla Sony a tvrdím, že mi Sony usnadnila život, ale zásadní otázkou je, zda se díky Sony moje fotografky někam posunuly. Já osobně si myslím, že ano. Miluju, když můžu fotit na f/1.4 a se Sony je to postě o několik dlouhých kroků jednodušší. Opravdu se nemusíte bát, že vaše fotky budou nezaostřené. Nevýhodou je, že si takhle dovezete ze svatby 3000 ostrých fotek a kdo je má pak promazávat?

Přesto není ostrost všechno. Možnost fotit zcela potichu je úžasná a pomáhá mi být na svatbách ještě víc nenápadný. Ve výsledku je tedy pro mě Sony opravdu velký skok kupředu a já jsem nakonec rád, že jsem k Sony přešel. Mohu to doporučit všem, kteří ještě váhají.