Tak jsem minulou neděli dodělal fotky z Vietnamu. Na tom by asi nebylo nic zvláštní, kdybych Vietnam nenavštívil v roce 2017. Krapet zkrátka nestíhám. Ale mělo to svoje pozitiva. Mohl jsem si zavzpomínat na časy, kdy se ještě dalo svobodně cestovat a trochu jsem si připomněl, jaké to bylo fotit na Canon a jaké má úžasné barvy (víc o mém přechodu na Sony najdete zde). Ale dnes to o barvách nebude. Dovolím si v tomto příspěvku zveřejnit pár černobílých fotek. Jsou to fotky z vietnamských ruin My Son.

Něco málo z historie My Son

My Son je indický hinduistický chrámový komplex postavený komunitou Champa. Sjednocené království Champa bylo známé jako nezávislá země, která existovala nepřetržitě v mnoha časových obdobích, od roku 192 do roku 1832 pod různými názvy, například Lam Ap (192-757), Hoan Vuong (757-875), Chiem Thanh (875-1471) a Panduranga – Champa (1471-1832).

Během 4. až 13. století vděčila tato jedinečná svatyně za svůj duchovní původ hinduismu indického subkontinentu. Pod tímto vlivem bylo postaveno mnoho chrámů zasvěcených hinduistickým božstvům, jako jsou Krišna a Višnu, ale především Šiva.

Nejstarší chrámy byly postaveny ze dřeva ve 4. století, ale byly zničeny mohutným požárem, jehož přesná příčina není dodnes známa. Další králové tyto chrámy rovněž přestavěli ze dřeva, poté z cihel bez malty a nakonec z vápence. Většina staveb, které se v My Son dochovaly v dnešní době, je zděná.

Znovuobjevená krása chrámů

Spolu se zkázou těchto království zůstala svatyně My Son po staletí zanedbaná. Teprve když tento komplex v roce 1885 znovuobjevil Francouz M. C. Paris, začali se objevováním historie království Champa zabývat francouzští archeologové. Průkopníky byli Louis Finot a Launet de Lajonquere a poté Henri Parmentier, kteří se významně zasloužili o studium a dokumentaci lokality v její tehdejší podobě.

Padaj bomby na My Son

Dokumentace francouzských vědců sehrála zvlášť důležitou roli po vypuknutí druhé indočínské války. V srpnu 1969 americká letadla B-52 po dobu jednoho týdne rozsáhle bombardovala tuto oblast, protože se zde ukrýval komunistický Vietkong. Výsledkem je, že ze 70 staveb zůstalo jen 18.

V současné době se vláda snaží o zachování a obnovu těchto chrámových komplexů. Například k nahrazení poškozených částí používají materiály co nejvíce podobné těm, které použili původní čampští architekti. Od původních úseků je však samozřejmě můžeme odlišit, protože moderní cihly jsou čistší a mají jinou barvu.

A teď o té feně

Konec teorie, kterou jsem si ale nemohl odpustit. Ve Vietnamu moc památek takového stáří a s takovou historií nenajdete. A tak jsem My Son navštívil. To místo je nádherné a přišlo mi docela nedoceněné – turistů tu najdete opravdu jen minimum, přitom chrámové komplexy jsou nádherné a troufám si tvrdit, že mohou v pohodě konkurovat třeba Angkor Watu, který jsem před lety navštívil a tak jej mám možnost jej srovnávat. Angkor Wat je samozřejmě mnohe rozsáhlejší ale co se týče zachovalosti, historie a architektury, není My Son o nic méně zajímavým místem.

Do Vietnamu jsem se vypravil s Canonem 5D IV a pevnou 35/1.4. V té době jsem fotil prakticky jen na tu pětařicítku, takže mi to přišlo jako super nápad. Dneska už jezdím i s padesátkou a univerzálním zoomem. V My Soon jsem si uvědomil, že si s tou pětatřicítkou prakticky architekturu nezafotím, protože tam nebylo moc možností si od staveb poodstoupit. A tak jsem se víceméně jen kochal.

Jenže po pár minutách kochání jsem si všiml, že mám s sebou tichého společníka. Pěkně opelichanou špinavou fenu. Ta mě provázela prakticky po celou dobu mé návštěvy chrámového komplexu. Občas jsem ji obdaroval kouskem ze své svačiny a tím se naše pouto ještě víc upevnilo, resp. její pouto k mé svačině a očekávání dalších dobrot. Občas jsem tu zablešenou fenu vyfotil a až dnes po letech při prohlížení fotek jsem zjistil, že jsem tam udělal víc fotek feny, než chrámů.