Po čase tu mám opět jeden článek věnovaný především fotografům a všem cestovatelům, kteří přemýšlí, jaký fotoaparát si pořídit na své cesty. Jak už asi víte z mé předchozí recenze, koupil jsem si na cestování miniaturní “retro” bezzrcadlovku Fujifilm X-T20. Fotoaparát mám jako takový malý zápisník, kdy mě zkrátka přestalo bavit vozit s sebou těžkou zrcadlovku s těžkými objektivy. Jezdím čas od času do míst, kde navíc ani není příliš vhodné ukazovat na věřejnosti drahou techniku. A tak jsem začal hledat něco malého, nenápadného a s kvalitním výstupem, světelnými objektivy a něco, na co by šla točit i videa v rozlišení 4K. Tou dobou vyšel právě nově představený fotoaparát Fujifilm X-T20 a já neodolal. Od té doby vozím X-T20 na všechny výlety a cesty. A vzal jsem jej i do Peru, kde jsem strávil 30 dní a s Fujifilm X-T20 jsem fotil a točil prakticky denně. V následující recenzi se s vámi podělím o své postřehy s tímto foťákem.

Jakou výBaVu jsem si vezl?

Do Peru jsem si vezl kromě setového objektivu Fujinon XF 18-55/2.8-4 (přepočet ohniska na FF = 27-83mm) ještě světelný Fujinon XF 23/1.4 (přepočet ohniska na FF = 35mm), sadu 5 baterií a mikrofon od Rode. Čili vybavení skutečně minimalistické, které téměř nic neváží. Techniku vozím v malém fotobatohu od Lowepro, který má kromě velké hlavní komory ještě boční kapsu na fotoaparát. Samotný fotoaparát mám pak schovaný v neoprenovém obalu a přes den jej takto nosím přes rameno. Jen pokud vím, že nebudu delší dobu fotit, tak foťák uložím zpět do batohu. Neoprenový obal vřele doporučuji, protože povrhcová úprava X-T20 je poměrně dost náchylná na manipulaci a snadno si foťák poškrábete třeba o pásek, knoflíky apod. Stejně tak doporučuji pořídit si UV filtry na objektivy. Nejednou mi UV filtr zachránil přední člen objektivu. Na cestách se snadno dostanete do situace, kdy kolem vás budou létat kameny odstřelené třeba koly džípu a nebo vám na foťák cákne voda pod vodopádem A právě pro tyto případy je vhodné mít objektiv pěkně krytý filtrem. Sluneční clony jsem si nevezl, protože opticky zvětšují objektivy a já chtěl s foťákem budit minimum pozornosti.

Vy nemáte klysterovací balonek?

Co jsem si nevzal, byl balonek s tryskou na ofukování nečistot. Všude ve světě jej koupíte v lékárně jako “klysterovací balonek” za pár korun. Takže mi připadá zbytečné si jej na cesty vozit. Navíc těch situací kdy jsem jej potřeboval bylo na předchozích cestách minimum. Až v Peru, kdy jsme se vrátili z pouště a já zjistil, že mám na snímači malé smítko, jsem si řekl, že by bylo fajn to smítko ze snímače dostat, protože když točím videa, tak dost cloním a mohlo by tam být vidět. A tak jsem se vypravil do lékárny, že si tam koupím balonek na klystýr – což bývá většinou pro okolí dosti vtipné, nicméně já jsem už zkušený nákupčí klysterovacích balonků a tak mě to nerozhodí. Ale ejhle, Peruánci klystýry asi neprovozují, protože v ani jedné z mnou navštívených lékáren balonek neměli. Jen na mě divně hleděli a nebo se prapodivně usmívali. A to mají, milí přátelé, v Peru lékárny všude. Jsou jich tu tisíce. Nepřeháním. Na každé ulici najdete minimálně tři lékárny. Ale balonky nevedou. A tak mě napadlo, že skočím do fotostudia, jestli by mi balonek nepůjčili. Nepůjčili. Neměli. Foťáky tu prostě nečistí ani fotografové. A navíc, když pochopili, že chci balonek použít na snímač, tak se doslova zděsili a pokřižovali, majíc mě za naprostého blázna. Až jeden pan fotograf chtěl být nápomocný a dal mi kontakt na servis. Po hodině hledání servisu a zjištění, že je zrovna pan opravář na obědě se poštěstilo a pan opravář se vrátil a byl ochoten snímač vyčistit. Oním servisem byla taková malá bouda podobná našim pouličním trafikám. Pan opravář si snímač pozorně prohlédl a řekl, že jej vyčistí. Po předchozích zkušenostech jsem se zeptal, jak že jej bude čistit? Odpověděl, že hadříkem. A pokud hadřík nepomůže, tak že má “speciální tekutinu” a lišácky na mě zamrkal. Zděsil jsem a zbaběle jsem uprchl. A ponaučení? Do Peru si vozte klysterovací balonek. Prach ze snímače strachy pak raději sám zmizel a ve výsledku tedy všechno dobře dopadlo.

Jak se v Peru fotilo?

Tohle téma by si zasloužilo samotný článek. Peru je země plná kontrastů, je to země chudá a tomu odpovídá i chování místních obyvatel. Ale ve výsledku mě Peru velmi mile překvapilo. Ze všech stran jsem slyšel zvěsti o tom, jak je Peru nebezpečné, jak se tam krade, přepadá a tak dále. Do Peru jsem tedy odjížděl s mírnými obavami. Ale realita byla naprosto odlišná, byla dokonce naprosto úžasná. Peruánci jsou skvělí lidé, usměvaví, pomohou vám, pokud se na něco zeptáte a s focením neměl téměř nikdo problém. Stačilo se zeptat a většinou každý souhlasil. Někdy se vám dokonce budou sami vnucovat, abyste je vyfotili. Příkladem budiž neodbytné babky v tradičních krojích s ovcí nebo malou lamou v náručí. Ty se jakoby z ničeho nic vynoří přímo před vámi volajíc na vás “fotó fotó” a nabízejíc vám onu malou ovci. Samozřejmě za peníze, ideálně za hodně peněz. Ideálně za hodně dolarů. Doporučuji naučit se větu “yo quiero comer su oveja” (chci sníst tvou ovci) a budete mít od nich okamžitě pokoj. Foťák jsem nosil normálně viditelně přes rameno a nezaznamenal jsem žádný pokus o krádež. Dokonce i v Limě jsem se cítil naprosto v pohodě a bezpečně. Jediná chvíle, kdy jsem lehce znejistěl, bylo staré centrum Limy, kdy mi během 10 minut asi 4 lidé nabídli kokain (levně kámo, levně). To byl okamžik, kdy jsem si řekl, že by bylo asi fajn ten foťák na chvíli schovat. Ale abych vám tu Peru nelíčil jen přes růžové brýle, samozřejmě jsou zcela normální takové ty běžné rozvojové podvůdky od taxíkářů, přestřelování cen v obchodech, dvojí vstupné, podělávky od průvodců apod. To ale beru jako normální, když jedu mimo Evropu a už jsem si na to zvykl.

Nějaké to workflow a zkušenosti s X-T20

Za těch 30 dní jsem nafotil a natočil kolem 700GB dat. Podotýkám, že jsem fotil do nekomprimovaných raf souborů. Jednak proto, že komprimovaným nevěřím a druhak proto, že komprimace zpomaluje X-T20 a bere si víc baterky. Baterií jsem si vezl 5. Jednu originální a 4 neoriginální Patona NP-W126S. Na jeden den intenzivního focení/točení mi zpravidla stačily 2 plně nabité baterie. Pouze pokud jsme byli v horách, kde toho bylo na focení víc a navíc tam bylo chladno, jsem potřeboval 3 baterie. Fotil jsem na 128GB SD karty, kterých jsem měl s sebou 7. Vždycky večer jsem pak fotky a videa natáhl do laptopu, což byla záloha. Kartu jsem pak dofotil a vyměnil za prázdnou. Laptop zůstával na hotelu a karty jsem měl u sebe. Trochu jsem tak riskoval, protože jindy si vozím ještě externí HDD ale tentokrát jsem chtěl mít s sebou co nejméně věcí. Za ty nervy to ale nestálo a tak příště opět přibalím ještě externí HDD.

Tentokrát se mi dařilo víc měnit objektivy a snažil jsem se nefotit pouze seťákem ale využívat i světelný Fujinon XF 23/1.4. Zejména na portréty a nebo za šera. Co se týče ostření, tak X-T20 je celkem pohotová ale nelze ji srovnávat např. s Canon 5D IV, na který jinak fotím. A tak mi pár fotek uteklo, protože zkrátka X-T20 nezaostřila a nebo zaostřila jinam. Ale těch situací bylo skutečně minimum a nemůžu si víceméně stěžovat – AF se dobře chytá i za šera a na foťák dané cenové kategorie je to vlastně nadprůměrně přesný AF. Co mě ale neskutečně vytáčí je to, že pokud chcete natáčet video, tak si musíte foťák přepnout do režimu video. Ostatní značky (a tuším, že i vyšší/novější řady Fuji) mají na těle tlačítko pro natáčení. Takže můžete normálně fotit a pokud potřebujete, tak rychle začít natáčet – stačí přiclonit nebo upravit čas a pak stiskem tlačítka pro natáčení místo tlačítka spouště začít točit. Ale Fujifilm X-T20 to má udělané tak, že na voliči režimů musíte nejprve změnit režim na video. A pak upravit nastavení a klasickou spouští zapnout natáčení. Mezitím vám uletí kondor, uteče indián, odplave želva a zešediví další tři vlasy.

Seťák Fujinon XF 18-55 jsem využíval hlavně pro natáčení videí – má totiž stabilizaci, kterou jinak X-T20 v těle nemá. Stabilizace je na turistická videa zcela dostačující. Stejně jako zmíněný objektiv, který mě nepřestává překvapovat svým výstupem a podáním barev. Za ty peníze je to opravdu povedené sklo a na cesty snad lepší zoom neseženete. Navíc je to opravdu prcek a neváží skoro nic. Když jsem měl na těle nasazený 23/1.4, tak se mi 18-55 pohodlně vešel do kapsy u bundy. Zkuste si dát do kapsy u bundy třeba Canon EF 24-70/2.8.

Jak už jsem psal výše, X-T20 je malý a nenápadný foťák a tak je focení s ním opravdu pohodové. Lidé z něj nemají takový strach, jako když na ně vytáhnete velkou zrcadlovku. S Fuji se mi skvěle manipulovalo a nebyla mi přítěží ani na trecích po horách, kdy jsem ji měl klasicky přehozenou přes rameno a pokud jsem chtěl něco vyfotit, tak stačilo ji jen zvednout, 5 minut rozdýchávat nadmořskou výšku 5000 m.n.m. a pak vesele fotit. A tak i po této měsíční cestě po Peru vřele všem cestovatelům doporučuji tento malý a šikovný fotoaparát.