To mi tak jednou skočila do mailu poptávka. Že plánují svatbu na statku v Tylově. Tak googlím, kde to je a zjišťuju, že to mám od Olomouce kousek a že Statek Tylov je moc fajn místo poblíž Rýmařova. Kdo neznáte Rýmařov, tak jeho okolí všem rozhodně doporučuju k návštěvě. Tedy pokud máte rádi lesy a krásné louky, které jsou na jaře plné květů a v létě se na nich pasou stáda krav. Prostě dokonalá idyla. 

Míša, která mi poptávku poslala, zněla už po mailu sympaticky a můj šestý smysl mi napovídal, že to bude povedená veselka. A protože i má nabídka snoubencům vyhovovala, tak jsme se na focení svatby domluvili. Když nastal den D, tak jsem se vypravil na místo svatby s pořádným předstihem. Jeseníky mají silnice tak trochu méně povedené a o záseky nebývá nouze. A přátelé, dobře jsem udělal. Kdybyste viděli, jakými idylickými místy jsem projížděl! Připadal jsem si jako pan doktor ve Slavnostech sněženek, který se tak rád kochal krajinou. Tak jsem raději přibrzdil, aby taky neslyše onu hlášku “vy jste se zase kochal, že pane doktore”. Zkrátka, mám to tam prostě rád a tu cestu jsem si patřičně užíval a patřičně jsem se na svatbu naladil.

Když jsem přijel na statek, tak byly přípravy v plném proudu a tak jsem měl co fotit hned od samého začátku. Obřad se konal pod rozkvetlými ovocnými stromy na zahrádce u statku a byl to pěkný dojáček. Míša i Lukáš si přečetli sliby, což nenechalo žádné oko suché. Pro svatebního fotografa je obřad jakýsi posvátný rituál, který je plný emocí a který je samozřejmě zdrojem mnoha hezkých okamžiků, které stojí za to zachytit.

Po obřadu jsme se pustili do skupinového focení a pak následoval oběd. A zase se plakalo, to když svědci měli proslovy. Svatby jsou vlastně často tak trochu uplakanou událostí. Ale není pláč jako pláč.

Odpoledne jsme se vydali na párové focení. Vydali, tedy vlastně jsme vyšli před chalupu a fotili na zahradě. Nemuseli jsme ani nikam přejíždět, protože zahrada je na statku opravdu krásná. Samotné focení zabralo asi 20 minut, takže si oddechl hlavně ženich. Jak už to bývá, ženichové z focení nebývají příliš nadšení a proto se svatební focení novomanželů snažím co nejvíc urychlit a zpříjemnit. Ve výsledku je to krátká procházka, při které si povídáme, občas zastavíme a já přitom fotím.

Následující párty byla zpestřena i čepením, protože rodina od Míši pochází ze Slovenska. Já mám čepení moc rád, je to krásná tradice a fotogenický zvyk, který obohatí program každé svatby.

A pak se párty rozjela naprosto neskutečně. Slováci se nedali zapřít a pěkně drželi tempo s českou stranou svatby. Takže to byla jízda a já měl co fotit. Odjížděl jsem spokojený s pocitem, že jsem zase jednou potkal pár úžasných lidí a den jsem strávil na povedené svatbě. A teď tu přináším pár fotek na ochutnávku.